Nezaměstnanost v ČR je jako na houpačce
Život bez nutnosti práce vypadá sice pohádkově, ale život bez peněz už nikoliv. Jedno s druhým úzce souvisí. Bohužel těch, kteří nemají možnost pravidelného výdělku, neustále přibývá.
Tady nebo pryč?
Nezaměstnanost v České republice nepatří v rámci EU k nejvyšším, ale ani to není na medaili. Ve městech je situace pochopitelně příznivější, nabídek práce je mnohem víc, jsou ale regiony, kde poptávka výrazně převyšuje možnosti a úřady práce praskají ve švech, kvalifikace uchazečů je nízká, vůle stejně tak. Většinou jde o pohraničí. Lidé to ale většinou řeší výjezdy za hranice a se statutem pendlera je to jediné, co je zajímá, plynulost při přecházení státních hranic a kurzy měn. Kurz eura sledují denně.
Přirozené změny
Několikrát za rok přichází kolísání nezaměstnanosti. Nejcitelnější je to, které souvisí s ukončením, a naopak započetím sezónních prací ve stavebnictví a v zemědělství. Tyto činnosti nelze vykonávat celoročně. Mírný pokles a vzestup je tedy naprosto v pořádku a ukazuje, že lidé se do oboru, který pomalu ale jistě ustupuje IT odvětví, marketingu nebo práci z domova, i tak opakovaně vrací.
Běžně se v Česku míru nezaměstnanosti pohybuje kolem tří procent a za poslední dvě dekády se příliš nemění. Jen nárazově, když zemí zmítá krize nebo se jedno z odvětví zbortí. K tomu ale dochází jen výjimečně. A tak zatímco v Praze nebo Brně je bez práce jen hrstka lidí, na Karvinsku nebo v oblasti Krušných hor je situace pochopitelně jiná, méně příznivá.
Průměrný uchazeč o práci má 44 let a nižší stupeň vzdělání. Nedá se to ale paušalizovat a o práci může přijít každý. Záleží na mnoha faktorech. A vysoká inflace, kdy se hledí především na smysluplnost vynaložených peněz (za nákupy, PHM nebo mzdy) umocňuje obavy. Stát má naštěstí propracovaný systém, jak lidem v nouzi ulevit. Na druhou stranu je pomocná ruka časově omezená a nelze ji čerpat nonstop.
