Jak funguje danění cizinců v ČR
Zdaňování osob, které trvale nežijí na území České republiky má svá specifika. Takovým osobám se daní ty příjmy, které mají zdroj na našem území a jsou uvedeny v zákoně o daních z příjmů (tzn., mají omezenou daňovou povinnost).
To je samozřejmě na jedné straně výhoda, avšak na druhou stranu tyto osoby nepožívají všechny daňové výhody odpočtů a slev, kterým se mohou těšit čeští daňoví rezidenti.
Jak poznat, zda musím danit v ČR nebo v zahraničí?
Zákon říká, že českým daňovým rezidentem ČR je osoba, která má v ČR má bydliště pro daňové účely, tzn. z okolností lze usuzovat, že má úmysl se zde trvale zdržovat. Zdržuje-li se plátce daně ve více zemích, rozhoduje o jeho daňovém domicilu doba pobytu v jednotlivých zemích (u nás musí jít min. o 183 dní v roce).
O daňovém domicilu pak mohou rozhodnout i dvoustranné mezinárodní smlouvy (dále jen „Smlouvy“) zamezující dvojímu zdanění, kterými je ČR signatářem. Ty mohou určit konečné daňové rezidentství většinou na základě následujících kritérií:
- Pobývá ve více zemích – daňovým rezidentem v zemi, kde má „středisko životních zájmů“ (nelze-li určit, tak tam, kde se obvykle zdržuje)
- Zdržuje se v obou státech stejně nebo v žádném – daňovým rezidentem podle státního občanství
- Státním příslušníkem obou států nebo žádného z nich – příslušné orgány států musí tuto otázku vyřešit vzájemnou dohodou
Výhody ze smluv uzavřenými z třetími státy
Daňový úřad na žádost může vydat (za poplatek 100 Kč) poplatníkovi potvrzení o daňovém domicilu. Jde o oficiální potvrzení, na základě, kterého potom může daňový nerezident využívat daňových výhod plynoucích ze Smlouv mezi ČR a státem rezidence dotyčného poplatníka.
V ČR je sice zaveden automatický systém přiznávání smluvních výhod, avšak i přes to je nutné prokázat splnění podmínek daných ze Smlouvami (potvrzení o daňovém domicilu, prohlášení nerezidenta, že je skutečným vlastníkem příjmu a další důkazní prostředky, které vyžadují Smlouvy).
Neomezená vs. omezená daňová povinnost cizince
Z výše uvedeného plyne, že pokud je cizinec daňovým rezidentem ČR, tzn., pokud má bydliště pro daňové účely v ČR, má neomezenou daňovou povinnost, stejně jako občan ČR. Navíc má povinnost v daňovém přiznání uvádět i příjmy z jiných států.
Je-li pobyt cizince jen přechodný (stálé bydliště má v jiném státě), má tzv. omezenou daňovou povinnost. Ta tkví v tom, že daní jen ty příjmy, které mají zdroj na našem území, a které jsou uvedeny v zákoně o daních z příjmů.
Výběr daní
Stát v této oblasti hojně vyžívá principu „reverse charge“, který je známý plátcům DPH. I zde otáčí daňovou povinnost a stanovuje, že povinnost odvádět daně za nerezidentního poplatníka má rezidentní plátce příjmů.
Tímto postupem se stát vlastně kryje, když z hlediska daňové exekuce je jednodušší daně vymáhat po rezidentním plátci příjmů. V praxi tedy zaměstnavatel strhne zahraničnímu pracovníkovi daň ze mzdy a odvede ji za něho.
Autor: IRS Czech
